Zde si můžete přečíst příběhy lidí, kteří se setkali s duševní nemocí u sebe nebo u svých blízkých. Přiblíží Vám svoje úspěchy i strasti, které jsou reálnější, než filmové příběhy a televizní zprávy, které často líčí duševní nemoc velice zkresleně. Poznáte, o čem ta „duševní nemoc“ vlastně je, jak se s ní dá žít i přes všechny negativní důsledky, které přináší. Často pomůže, když to, co vás mohlo srazit na kolena, přetvoříte v něco pozitivního a smysluplného.
Možná, že po přečtení společně zjistíme, že jsme si v odvaze a chuti překonávat překážky všichni podobnější, než jsme si mysleli.
Příběhy a texty vyjadřují názory konkrétních přispěvatelů. Nemusí být ve shodě s názorem a postoji Práh jižní Morava, které poskytuje tento prostor pro jejich publikování.
Usínám na stoličce v místnosti, kde právě skončil výslech. Závěr? Jsem celostátně hledaná osoba.
„Váš táta si pro vás už jede, ale chvilku to potrvá. Je vám dobře?“ ptá se policista.
„Výborně,“ odpovídám už docela zemdleně. Jsem strašně vyčerpaná. Mám pocit, že umírám. Mé putování je u konce.
Zažila jsem neskutečné věci, které zanechaly šrámy. Šrámy, kvůli nimž si budu navždy pamatovat svou misi za nepoznaným. Okolní svět mi udával směr přesně tam, kam jsem po celou cestu šla… Bylo to prostě psáno ve hvězdách.
Na Vánoce roku 2015 se do krátce otevřeného skupinového chráněného bydlení Křenová přišli podívat jeho noví obyvatelé pánové Petr a Pavel (jména nejsou pravá). Po více než třiceti letech hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Černovice se jim naskytla nečekaná možnost nalézt domov. Na jaře roku 2016 nastoupili cestu k samostatnějšímu životu, která nepřekvapuje jen je, ale i pracovníky, kteří je na ní doprovázejí. Společně se o tuto jedinečnou zkušenost podělili v následujícím rozhovoru.