Příběhy - Práh jižní Morava

Zde si můžete přečíst příběhy lidí, kteří se setkali s duševní nemocí u sebe nebo u svých blízkých. Přiblíží Vám svoje úspěchy i strasti, které jsou reálnější, než filmové příběhy a televizní zprávy, které často líčí duševní nemoc velice zkresleně. Poznáte, o čem ta „duševní nemoc“ vlastně je, jak se s ní dá žít i přes všechny negativní důsledky, které přináší. Často pomůže, když to, co vás mohlo srazit na kolena, přetvoříte v něco pozitivního a smysluplného.
Možná, že po přečtení společně zjistíme, že jsme si v odvaze a chuti překonávat překážky všichni podobnější, než jsme si mysleli.

Příběhy a texty vyjadřují názory konkrétních přispěvatelů. Nemusí být ve shodě s názorem a postoji Práh jižní Morava, které poskytuje tento prostor pro jejich publikování.


Bára

Bára
"Pojďte se společně se mnou nakouknout pod moji pokličku..."
Džana

Džana
"Džana? Džana. Mám paranoidní psychózu. Ale žiju tady a teď! Naděje na vyléčení umírá poslední."
Dori

Dori
"Jsem Dori. Mám schizoafektivní psychózu. Jsem blíženec. Vynásob tedy nespočet Dorotek dvěma a máš mě. Těší nás."
Silvie Chrudinová

Silvie Chrudinová
"Jsem vokalistka dvou kapel - ONA a LateXjesuS.
Je mi 23 let."
Markéta Dohnalová

Markéta Dohnalová
"Už 17 let se léčím na psychiatrii a bojuji o svou normalitu.
Letos mi bude 40 let."
c

Kamila
"Jsem hodná, milá, zdvořilá, pracovitá, milující..."
Václac Rolenec

Václac Rolenec
"jsem vystudovaný chemicko potravinářský inženýr, v současné době Peer konzultant ve sdružení Práh."
inna davidova n

Inna Davidová
"Jmenuju se Inna Davidová a je mi 38 let. V tuto chvíli, díky bohu, v remisi. Už několik let."
redakce

Redakce
Bylo by škoda vás ochudit o některé příběhy (jejichž autoři třeba nechtějí psát opakovaně). Najdete je na tomto redakčním profilu.

Něco se děje. Chci vstát z postele, ale nejde to, nemám vůli. Cítím mrazení v zádech, jako by mi něco sedělo za krkem. Je to jako černé pulzující slizké upírské stvoření, které vylézá z mých zad a postupně prostupuje celým mým tělem. Je to on, ten tvor žijící uvnitř mne, ten, který mi komplikuje život, ten který mě nenechá dělat to, co bych měla a nutí mě ubližovat si. Je tady. Je to můj parazit.

Uzavřené oddělení předčilo mé nejhorší obavy. Hned po vstupu mám pocit, že tohle nemůže být pravda, že se to nemůže dít mně. Moje sestřička vidí, jak jsem zděšená. Chytne mě za ruku a řekne, že to zvládnu. Že jsem silná. Že to všichni vědí, že jsem silná, a že čekají, až se k nim vrátím. Já si nepřipadám silná. Připadám si zoufalá a zraněná a bezmocná.

Mým největším problémem je vůle. Myslím si, že je to něco, co zná každý člověk s duševním onemocněním. Někdy je prostě hrozně těžké už jen vstát z postele, jít se umýt, najíst se, vyjít z domu. Sepsala jsem pár bodů, které jsou pro mě hodně důležité a pomáhají mi, když nejsem schopná cokoli dělat.

Několik nocí jsem pořádně nespala. Skoro nejím. Mám strašný úzkosti. Jsem úplně stažená do sebe. Ze všech sil se snažím to přežít. Jsem v takové divné křeči, která trvá už několik dní a nechce povolit. Nebrečím. Jen upírám svůj nepřítomný pohled někam skrz všechno, mám zaťaté všechny svaly, jako bych někam běžela, nebo lezla a je to strašně vyčerpávající. Nedovedu najít slova, abych popsala bolest, kterou prožívám.

JT Fixed Display