Zde si můžete přečíst příběhy lidí, kteří se setkali s duševní nemocí u sebe nebo u svých blízkých. Přiblíží Vám svoje úspěchy i strasti, které jsou reálnější, než filmové příběhy a televizní zprávy, které často líčí duševní nemoc velice zkresleně. Poznáte, o čem ta „duševní nemoc“ vlastně je, jak se s ní dá žít i přes všechny negativní důsledky, které přináší. Často pomůže, když to, co vás mohlo srazit na kolena, přetvoříte v něco pozitivního a smysluplného.
Možná, že po přečtení společně zjistíme, že jsme si v odvaze a chuti překonávat překážky všichni podobnější, než jsme si mysleli.

Příběhy a texty vyjadřují názory konkrétních přispěvatelů. Nemusí být ve shodě s názorem a postoji Práh jižní Morava, které poskytuje tento prostor pro jejich publikování.


Bára

Bára
"Pojďte se společně se mnou nakouknout pod moji pokličku..."
Džana

Džana
"Džana? Džana. Mám paranoidní psychózu. Ale žiju tady a teď! Naděje na vyléčení umírá poslední."
Dori

Dori
"Jsem Dori. Mám schizoafektivní psychózu. Jsem blíženec. Vynásob tedy nespočet Dorotek dvěma a máš mě. Těší nás."
Silvie Chrudinová

Silvie Chrudinová
"Jsem vokalistka dvou kapel - ONA a LateXjesuS.
Je mi 23 let."
Markéta Dohnalová

Markéta Dohnalová
"Už 17 let se léčím na psychiatrii a bojuji o svou normalitu.
Letos mi bude 40 let."
c

Kamila
"Jsem hodná, milá, zdvořilá, pracovitá, milující..."
Václac Rolenec

Václac Rolenec
"jsem vystudovaný chemicko potravinářský inženýr, v současné době Peer konzultant ve sdružení Práh."
inna davidova n

Inna Davidová
"Jmenuju se Inna Davidová a je mi 38 let. V tuto chvíli, díky bohu, v remisi. Už několik let."
redakce

Redakce
Bylo by škoda vás ochudit o některé příběhy (jejichž autoři třeba nechtějí psát opakovaně). Najdete je na tomto redakčním profilu.

Zvoní budík. Je šest hodin ráno. Musím vstát, musím jet do práce, musím dokončit projekt, musím začít pracovat na novém projektu, musím se omluvit z večerního piva, protože to nemám šanci stihnout, budu ráda, když do desíti večer odešlu do Istanbulu podklady pro další marketingovou kampaň. Musím zavolat našim a říct jim, že žádost je podaná. Musím dodělat bráchovi a kamarádům to daňové přiznání, musím aspoň trochu uklidit, vyžehlit, vysát. Musím…musím hlavně rychle vstát a stihnout autobus, nebo bude průser.Je sedm hodin.
20. 7. 2016 proběhlo výběrové řízení na pozici peera do terénního týmu sdružení Práh. Hned druhý den jsem se dozvěděla, že jsem práci získala. Byl to neuvěřitelný pocit, že jsem obstála a že mi dal někdo šanci. Byl to můj obrovský sen, zapojit se do reformy psychiatrické péče na této pozici. Terénní týmy jsou složené z psychiatra, psychologa, sociálního pracovníka a peera. Začnu, jak se říká, od píky. Jako pěšák v komplexní péči o duševně nemocné. Během příštího týdne musím zařídit věci jako vstupní zdravotní prohlídku, výpis z rejstříku trestů, ofotit svůj vysokoškolský diplom, … a od 1. 8. 2016 nastupuji do práce.
Jmenuji se Inna a je mi 38 let. Chci vám vyprávět příběh. Příběh holky, která bývala svobodná a chtěla změnit svět. Místo toho ale dovolila světu, aby změnil ji. Holky, která dřív měla křídla, lítala po celém světě, milovala lidi, zejména ty trochu divné a jiné, smála se, dívala se na hvězdy, tančila, psala, malovala a demonstrovala. Tančila na plážích Goa společně s mnoha ztracenými a přesto šťastnými a svobodnými lidmi.  Psala smutné básně schovaná před světem v jednom pavlačovém domě. Dívala se na vlaky jedoucí nocí a spřádala sny o svých dalších cestách. O cestách, kdy není důležité, kam a jak člověk jede, ale že jede.
Chci duševně nemocným rozdávat naději, že i s duševním onemocněním se dá studovat a do budoucna snad i pracovat. Koncem června jsem udělala poslední zkoušku za IV. semestr. Byly celkem čtyři a mé známky? B, A, B, B. Takže se mám čím pochlubit. Přiznávám, během semestru jsem měla krize, že jsem to chtěla vzdát, ale nevzdala.
JT Fixed Display