Pozice peer konzultanta v Práh jižní Morava pro mě znamená možnost pomáhat lidem se stejným duševním onemocněním - schizofrenie, které mě před lety postihlo a stále má negativní vliv na mé zdraví a celkovou kvalitu života. Ze svého vlastního příkladu vím, že je důležité nevzdávat se a s nemocí bojovat za každou cenu. Bohužel spousta pacientů svůj boj během života někdy vzdá. Tady je, mimo jiné, práce pro peer konzultanta, aby na svém příkladu ukázal, že jsou ještě další možnosti zotavení se.

Onemocněl jsem roku 2009 po dlouhodobém pracovním a studijním vypětí na konci vysoké školy. Tři měsíce jsem neměl jediný volný den. Buď škola, nebo jsem ve volných dnech byl v práci. Těsně před hospitalizací se k tomu přidala nespavost. Osm nocí jsem nespal, a můj zdravotní stav se začal prudce zhoršovat. Měl jsem bludné představy, pocit přítomnosti vyšší moci, a také časovou a prostorovou dezorientaci.

Při první hospitalizaci jsem špatně snášel vysoké dávky psychofarmak, které jsem ještě po propuštění z hospitalizace bral dlouhé měsíce. Kvůli Zyprexe jsem během půl roku přibral přibližně patnáct kilo. Jedinou záchranou bylo její vysazení a dieta. Při jejím porušení váha pomalu narůstala na současných téměř 120 kg. První den na psychiatrii mi podali psychofarmaka první generace, ze kterých mi bylo velice špatně. Dlouhá léta jsem byl léčen injekčním Risperdalem konstou. Postupem času jsem potřeboval vyšší dávky. Nakonec jsem musel brát k injekcím ještě Risperdal v tabletách, takže jsem se nakonec rozhodl přejít celkově na tablety Risperdalu. Od té doby se můj zdravotní ještě více stabilizoval, jelikož si můžu při momentálním zhoršení stavu léky dávkovat podle potřeby.

Velice mi také pomohlo uvědomění, že jsem nemocný, a že relapsy jsou jen trýznivé epizody v mém životě. Po několika slabších relapsech prodělaných během pár dnů jsem si uvědomil, že jsou všechny stejné a prožitky z nich podobné. Pomohla mi i svépomocná skupina stejně nemocných kamarádů, kterou jsme vytvořili. Vzájemně se navštěvujeme a pomáháme si. Další věc, která změnila můj náhled na nemoc: cca před dvěma lety jsem začal ještě více popírat a negovat jakékoliv projevy nemoci. Po čase všemožné „zázraky a znamení“ od vyšší moci samy odezněly. Nyní se na ně dívám, jako když jsem byl zdravý. Neboli: mám na nemoc náhled zdravého člověka a ne schizofrenika.

O práci Peer konzultanta jsem se nejprve dozvěděl z webu Prahu na začátku projektu Centra pro rozvoj duševního zdraví. Práce se mi celkově zamlouvala, ale jednou z podmínek byla stáž v Holandsku. To byla překážka, kterou jsem nebyl ochoten překonat. Proto jsem se do výběrového řízení nepřihlásil. Práce peer konzultanta mi už hlodala v hlavě, a z toho důvodu jsem občas sledoval stránky Prahu dál. Zhruba po půl roce jsem uviděl, že je znovu vypsané výběrové řízení, jelikož se stávající Peer konzultantkou rozvázali pracovní poměr. Bylo to na poslední chvíli, do konce podání přihlášek do výběrového řízení chyběl už jen den nebo dva. Za pár dní mi přišla pozvánka na první kolo výběrového řízení. Později jsem se dozvěděl, že díky mému pozitivnímu naladění a otevřenosti jsem u pohovoru, spolu s mým osobním příběhem, udělal velmi dobrý dojem. V druhém kole jsme měli modelovou konzultaci s klientem. I přes moji velikou nervozitu se konzultace podařila. Ještě ten den jsem podepsal pracovní smlouvu. I když jsem si to tehdy ještě neuvědomoval, můj život dostal nový rozměr.

Zhruba za týden jsem nastoupil do práce. Byla, a je, to v podstatě moje první pořádná odborná práce, nepočítám-li velkou spoustu brigád z dob studii. První co mě potěšilo, že jsem byl organizačně zařazen do týmu sociální rehabilitace, se kterou jsem měl z dřívějších dob dobré zkušenosti jako uživatel. Přidělili mi psací stůl a skříňku ve společné kanceláři se dvěma kolegyněmi. V podstatě se mi tak splnil můj malý sen, že někdy budu pracovat jako vysokoškolák a můj titul nebude jen bezcenným papírem. Přestože profese peer konzultanta není vysokoškolská pozice, zhruba půlka z deseti peerů, kteří začínali celorepublikový projekt, byli vysokoškoláky.

Zpočátku jsem měl strach, že do kolektivu kolegyň a kolegů nezapadnu, protože jsem do té doby byl v roli příjemce poskytovaných služeb Prahu. Opak byl pravdou. V týmu mě přijali velice dobře, s mnohými kolegyněmi a spolupracovníky jsem navázal blízké, mnohdy kamarádské vztahy. Práce peera je velice zajímavá a různorodá. Co je hlavní: vidím v ní velký smysl a baví mě.

Lidé v této konverzaci

  • Návštěvník - Lucie

    Vašku, zajímalo by mě, zda Vám nechybí ty „zázraky a znamení“ od vyšší moci, o kterých píšete. Neměl jste někdy pocit, že Vás vedly správným směrem a obohacovaly Vás?

    0 Líbí se Krátká URL:
  • Návštěvník - Vašek

    No popravdě, na začátku onemocnění mě to trochu chybělo, ale s postupujícím časem jsem si uvědomil, že se k tomu vracet není zdravé. A co se týče vedení, tak je určitě pravda, že to na mě mělo velký vliv a že jsem podle toho konal, ale určitě to nebylo dobře. Člověk byl jak neřízená střela...

    0 Líbí se Krátká URL:
  • Návštěvník - Lucie

    Ptám se z toho důvodu, že Will Hall popisuje také vyšší vedení ve svém životě. Říkal však, že se s tím naučil žít. Vyzkoušel si, kde jsou tomu hranice a jak to správně používat. A od té doby prý žije v kouzelném světě. Kdy má nějaké přání a něco vyššího mu sešle odpověď, či nějakého člověka, který mu s tím pomůže. dále se mu zlepšila intuice, a tak se často rozhoduje podle ní, což vede k jeho spokojenosti. Zaujalo mě na jeho pohledu to, že se s tím možná dá žít, možná to patří do našeho života. Jen je otázka, jak to správně přijmout, aby nám to pomáhalo. On to zřejmě dokázal. Co si o tom myslíte?

    0 Líbí se Krátká URL:
  • Návštěvník - Vašek

    Co jsem tak z mála pochopil a co o něm vím, tak Will Hall žije částečně v psychotickém světě. Ono je otázka jak moc je to dobře. Osobně to za moc dobré nepovažuji, protože člověk, tak přichází dost o sebekontrolu a přenechává své konaní na své nemoci. Většina psychotických lidí to nedokáže ukočírovat a pak tu máme "blázny". Čím víc člověk na sebou ztrácí kontrolu, tím je to víc schizofrenie. Ale chápu, že někteří vyjímeční jedinci dokážou žít i s nemocí velice dobře viz. zmiňovaný Will.

    0 Líbí se Krátká URL:
Přidat komentář
JT Fixed Display