Něco se děje. Chci vstát z postele, ale nejde to, nemám vůli. Cítím mrazení v zádech, jako by mi něco sedělo za krkem. Je to jako černé pulzující slizké upírské stvoření, které vylézá z mých zad a postupně prostupuje celým mým tělem. Je to on, ten tvor žijící uvnitř mne, ten, který mi komplikuje život, ten který mě nenechá dělat to, co bych měla a nutí mě ubližovat si. Je tady. Je to můj parazit.



Můj parazit mi brání v normálním fungování, nenechá mě vstát a plnit běžné denní úkoly. Leží na mě a je tak těžký, že nemůžu vstát. Jako kdyby na mé hrudi ležela veškerá váha celého světa. Nenechá mě myslet pozitivně. Nechápu, jak se někdo může radovat ze života. Pro mě je život prokletí, utrpení. Ode dne svého narození každý umírá, tak proč jen to musí trvat tak dlouho? Závidím prarodičům, že jsou smrti tak blízko. Nesnáším lidi, kteří mě mají rádi, protože mi brání v tom odejít. Nic mě nebaví - a bavilo mě někdy něco? Pořád se o něco snažím, něco dělám, ale má to vůbec cenu? Vždyť mi to ani nejde, jsem neschopná, nedokážu jet na sto procent, nikdy ničeho nedosáhnu, moje sny jsou nereálné. A i kdyby byly - co na tom záleží? Proč bych měla něco dělat a snažit se měnit svět k lepšímu? Ocení to někdo? Je to důležité? Vždyť stejně všichni jednou umřeme. A je něco po smrti? Má tohle všechno nějaký význam? A co Bůh? Proč mě dusí? Proč musím snážet tíhu života, proč nemůžu usnout a už se neprobudit? Můj parazit se rozlézá do celého těla, bolí mě duše. Bolí mě existence. Potřebuju se té bolesti zbavit.

Můj parazit ale nekončí jen tím, že je v mé hlavě a nutí mě k myšlenkám tak černým, jako je on sám. Vnukl mi nápad. Ta psychická bolest je k nevydržení. Potřebuju ventil, proměnit tu bolest. Potřebuj proměnit psychickou bolest ve fyzickou, potřebuju si ublížit. Mám jizvu na duši a ta je tisíckrát horší, než jizva na těle. Zjišťuji, že se nehtem škrábu na ruce. Nemůžu přestat, jsem jako v tranzu. Zarývám nehty hlouběji a hlouběji. Po chvíli přichází tolik očekávaná úleva. Bolest mě uklidňuje. Přestávám myslet na své problémy, jediné, co je potřeba vyřešit je rána, která začíná hnisat. Jak to vysvětlím? Spálila jsem se při vaření, nebo mě něco štíplo, kouslo? Zapomínám na psychické utrpení a jen si užívám bolest, která je tak neskutečně příjemná a hlavně živá. Ano, cítím, že žiju, vrací mě to zpátky na zem. Parazit vyhrál, dosáhl svého.




Tohle je můj parazit. Vloni mě nutil k příšerné sebedestrukci a málem mě zabil úplně. Teď můj parazit spí a já dělám všechno proto, aby se už nikdy neprobudil. Občas otevírá oči, nebo se překulí ve spaní. A já ho cítím, vím, že tam je a že se ho nikdy nezbavím. Chtěla jsem vám popsat, jaké to je, když se probudí. Jak se cítím, když mě ovládne. Doufám, že vám to lépe pomůže pochopit, jak se cítí člověk, který je psychicky na dně.



Přikládám text k písni Parasite, kterou hrajeme s mou kapelou ONA (www.ona-band.com)



You killed my heart and cut my legs
invite me for more drinks ans cigarrets
So don´t stay here and come with me
I want another shot, can it kill me?
finally . . .

You are my face
I apologize
But I felt from grace
And I died alive

Hey, people, can you hear?
I need your help, that´s the reason why I scream
She gave me drug, a medicine
Maybe just another food for him

Oh my sweet Mary, fucking Jane
Is that with you just another game?
Oh fucking Mary, my sweet Jane
Are you with me or with him again?

You are my face
I apologize
But I felt from grace
And I died alive

Everything I have are gifts from you
But you are eating me alive
Everything I lost was because of you
I can´t deny you, my parasite

Leave me or give me more of your love
I can´t live with, neather without you, my darkest side
Cos´you are the nightmare, the sense of my life
You grew up with me, my parasite

fucking parasite, fucking parasite, fucking parasite!

You are my face
I apologize
But I felt from grace
And I died alive

Lidé v této konverzaci

Přidat komentář
JT Fixed Display