Na psychiatrii už se léčím 17 let. Ze začátku jsem byla z psychologů a psychiatrů zmatená a vyděšená. Nechápala jsem, že jsou lidé, kteří tu jsou pro mě a chtějí mi pomoci. Bylo to takové divné. Já v centru pozornosti? Přišla první hospitalizace a pocit, že na oddělení jsou samí normální lidé a blázni jsou tam venku. Po propuštění jsem dostudovala svou první vysokou školu a pokusila se pracovat. Paranoidní schizofrenie mě hnala z místa na místo, takže jsem stihla během dvou let vystřídat sedm zaměstnání. A přišla další hospitalizace. Ta trvala více jak rok a já dostala invalidní důchod. Vrátila jsem se bydlet k rodičům na vesnici a dojížděla jsem do stacionáře pro duševně nemocné. Poprvé jsem si uvědomila, že blázen budu asi já a ne ti všichni okolo. Smířit se s tím? Ani náhodou. Našla jsem si přítele a odstěhovala se do Brna. Dva roky jsem se učila být ženou v domácnosti. Zní to jednoduše, ale jak třeba uvařit svíčkovou, plněné papriky, osmažit řízky? Jak roztřídit prádlo a zapnout pračku na ten správný program? Vyžehlit, utřít prach, vyluxovat, … K tomu péče o přítelovu maminku, která ze začátku ještě nebyla tak nemocná a nesamostatná. Chyběli mi lidi. Tak jsem se stala klientkou sdružení Práh. Rok jsem prodávala v obchůdku výrobky z chráněných dílen. Pak tři roky za barem. Když už mi práce šla a připadala mi příliš stereotypní, vymyslela jsem si na sebe studium další vysoké školy. Jak jinak, než FSS MU obor sociální práce. První dva roky utekly jako nic. Přítelova maminka umřela. A já měla zase najednou spoustu času. Tak jsem se stala na poloviční úvazek peerkou sdružení Práh. Pomáhám lidem, kteří jsou někde na začátku mého vyprávění, dostat se dál. Získat náhled, sdílím svůj příběh a kdo ví, co si na sebe ještě všechno vymyslím. Rozhodně nejsem na konci cesty. Ta končí až smrtí. Mně bylo v září 40 let. Řada lidí mi přála s tím, že jsem tak v polovině svého života. První polovina byla náročnější psychicky a lehčí fyzicky. Teď to bude asi naopak. Začne se hlásit tělo, ale duše je dospělejší, vyrovnanější a bohatší o spoustu zážitků. Řídím se mottem:

Nevyčítej životu, co Ti nedal

Ale uč se oceňovat, co Ti dal.
  • Žádné komentáře nenalezeny
Přidat komentář
JT Fixed Display