homo psychoticus 2Má první kniha, Homo psychoticus, vyšla začátkem února 2015 v nákladu 1500 ks. Dosud se prodala asi polovina, což není vůbec špatné.
Nedávno jsem dopsala svou druhou knihu Homo psychoticus II aneb můj návrat ke studiu. Je volným pokračováním mé první knihy a víc Vám o ní asi poví doslov, který napsala paní profesorka Bankovská Motlová z Prahy.
Michaela se s námi v knize Homo psychoticus loučila oznámením, že ji přijali ke studiu. Mnohé čtenáře jistě napadlo, jak to všechno zvládne, co udělá zkouškový stres s křehkou psychikou a jak ji přijmou vyučující a spolužáci. Autorka vyšla svým zvědavým čtenářům vstříc a napsala druhý díl, v němž najdeme mnohem více než jen odpovědi na tyto otázky.Ve strhujícím tempu popisuje vlastní nejistotu v mezilidských vztazích, boj s nízkým sebevědomím, strachem z neúspěchu, s přejídáním i s odkládáním důležitých úkonů, takdůvěrně známý mnohým z nás, ale i kolísání zdravotního stavu, projevující se psychotickými prožitky. Byť Michaele určitou úlevu přinášejí léky, pomoc očekává hlavně od psychoterapie.
Psychoterapie je metoda, která používá psychologické prostředky k léčbě duševních poruch. Pokud vám tato strohá definice nic neříká, po přečtení knížky si psychoterapii budete umět živě představit. Autorka popisuje psychoterapii jako klikatou a dobrodružnou cestu, na níž se vydala spolu se svým terapeutem. Vede niterné dialogy, o které se se čtenáři upřímně dělí, a otevírá tak okno do zákoutí své duše. Popisuje, co se během psychoterapie děje a jak na ni působí. Svěřuje se se svojí závislostí na psychoterapii a zároveň potvrzuje, proč je pro ni tak důležitá, co od ní očekává a co dostává. Píše o terapeutickém vztahu, který vzniká mezi terapeutem a pacientkou, o jeho přínosech i úskalích.
Učebnice psychiatrie zpravidla nevěnují mnoho místa psychoterapii poskytované pacientům se schizofrenií. Nejčastěji se omezují na konstatování, že v akutní fázi nemoci a během hospitalizace je vhodná pouze podpůrná psychoterapie, jejímž cílem je pomoci pacientovi znovu navázat kontakt se skutečností a „postavit jej zpět nohama na zem“. Avšak tím pomoc nemocnému nemůže skončit, jelikož propuštění z nemocnice zdaleka neznamená automaticky úzdravu. Vždyť pokud se skutečně člověk „postaví nohama na zem“, pak se po propuštění z nemocnice jistojistě střetne s každodenní veskrze stresující realitou. Tu představuje návrat do společnosti, která na něj bude hledět s nedůvěrou, a do prostředí, v němž probíhají komunikačně náročné interakce. A právě zde je místo pro psychoterapii: umožní nemocnému bezpečný sociální kontakt, prostor pro ventilaci stesků, korekci vlastních názorů i neadaptivních chování, naučí jej odvážit se pohlédnout do hloubi své vlastní duše. Rozebere vnitřní svět a znovu jej poskládá jinak, lépe. Ať se jedná o jakýkoli psychoterapeutický směr - autorka má osobní zkušenost s psychoanalytickým a rogersovským přístupem -, podstatnou roli hraje terapeut. Považuje se za samozřejmé, že ovládá „řemeslo“ příslušného psychoterapeutického směru, pro výsledek je však rozhodující jeho osobnost, lidskost a schopnost empatie. Jedině takový terapeut dovede vybudovat nosný terapeutický vztah, bez nějž by psychoterapie byla jen prázdným dialogem, připomínajícím řečnické cvičení.
Je málo knížek, v nichž se popisuje, co se vlastně během psychoterapie děje a skoro žádné, v nichž můžeme doslova z první ruky sledovat psychoterapii u člověka trpícího psychotickým onemocněním. Michala Malá právě takovou knížku napsala. Přečtěte si ji, stojí za to.

Lidé v této konverzaci

Přidat komentář
JT Fixed Display