Můj životní příběh ve zkratce

homo psychoticus 1Už jako malé dítě jsem byla trochu jiná. V 5-ti letech už jsem uměla číst, psát i počítat. Ve škole jsem díky tomu neměla moc kamarádů a mými nejlepšími přáteli pro mě byli moji psi. Co mě v dětství bavilo, bylo hrát divadlo, malovat a kreslit a hrát na akordeon. Základní školu jsem vystudovala až do osmé třídy se samými jedničkami, gymnázium s vyznamenáním a potom jsem začala studovat vysokou školu – VUT obor geodézie kartografie. Ve čtvrtém ročníku jsem onemocněla mentální anorexií, pak atypickou bulimií a když už se zdálo, že to mám všechno za sebou, vysokou školu jsem úspěšně dostudovala, začala se rozjíždět paranoidní schizofrenie. Po škole jsem za dva a půl roku vystřídala sedm zaměstnání a všude jsem vydržela jen tříměsíční zkušební dobu. Až došlo na dlouhodobější hospitalizaci na psychiatrii, po které jsem roku 2004 dostala plný invalidní důchod. Vrátila jsem se z Brna zpátky na vesnici na Vysočinu ke svým rodičům. Tam na mě lidé hleděli přes prsty jako na tu, co má invalidní důchod na hlavu a nemusí díky tomu ani pracovat. To bylo období let 2004 až 2008. Chodila jsem do stacionáře pro duševně nemocné, brala léky a dojížděla do Brna jednou týdně na psychoterapii. Během jedné hospitalizace ve Vojenské nemocnici v Brně v roce 2009 jsem se seznámila se svým přítelem, se kterým žiji dosud. Přestěhovala jsem se k němu do Brna a začala nová etapa v mém životě. Nejprve jsem se starala jen o domácnost, potom jsem chodila čtyři roky do Café Práh, kde jsem rok prodávala výrobky z chráněných dílen v obchůdku a tři roky jsem pracovala jako barmanka. Můj zdravotní stav se stále zlepšoval, až jsem se odhodlala k podání přihlášky na dálkové studium FSS MU obor sociální práce a genderová studia. Od září 2014 tuto školu studuji. Do budoucna bych chtěla pracovat jako sociální pracovnice pro lidi s duševním onemocněním. Vlastních zkušeností mám dost, a když přidám znalosti ze školy, kterou studuji, budu mít lidem co nabídnout. Po devítileté psychoanalytické terapii s doktorem A, chodím na rogersovskou psychoterapii k doktoru B. Pře čtyřmi lety jsem se rozhodla, že se s některými událostmi z mého života vypořádám tak, že o nich napíši knížku. A tak vznikla kniha Homo psychoticus, kterou jsem vydala pod pseudonymem Michaela Malá. Je o mém dětství, dospívání, vysoké škole, pokusech pracovat, invalidním důchodě až po současnost. Má kniha dává nahlédnout do myšlení a cítění psychotického člověka. Knihu jsem psala téměř tři roky. V současné době dělám autorská čtení své knihy, abych lidem ukázala, že i psychotický člověk může něčeho dosáhnout a léčba má smysl.

O mé knize napsali:

Statečná, otevřená a nestylizovaná osobní výpověď o závažném duševním onemocnění je svědectvím každodenního zápasu o normalitu, tedy o něco, co zdraví lidé považují za samozřejmost, podléhajíce iluzorní představě, že na ni mají nárok. Autorka dokonale ilustruje soužití s nemocí, na niž — přesněji na některou z jejích forem — stůně asi jeden člověk ze sta. Přestože jde o postižení velmi časté, ani nejbližší okolí nemocných si nedokáže představit jejich utrpení často jen málo ovlivnitelné moderní terapií, které může pacienty přivést až na hranici sebevraždy.

***

„Homo psychoticus je mimořádně cenná kniha. V záplavě braku a vymyšleností, které si s duševními poruchami a onemocněními jen nebystře a nevzdělaně hrají, představuje kus těžce získané skutečnosti.“
MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA, Thomayerova nemocnice Praha

„Autorčina zpověď zprostředkuje začínajícím lékařům zážitky z první ruky jinak nesdělitelné. Jako čtenáře mě zasáhla nezměrná vůle překonat všechny překážky osudu navzdory závažné nemoci a skutečnosti, že společnost hledí na autorku mnohdy s nedůvěrou.“
prof. MUDr. Lucie Bankovská Motlová, Ph.D., 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

„Myslím si, že význam knihy v našem kulturním prostředí je obrovský. Stále je to ještě vzácnost, vzácně upřímná a extenzivní zpověď někoho, kdo si to všechno nevymyslel, ale prožil. Svou autenticitou a pohledem zevnitř je kniha nesmírně poučná a je doplňkem krásné literatury. Když si vezmete knihu a přečtete si ji, tak se vám svět psychózy rozprostře jako na dlani a máte pocit, že jste psychózou sami prošli ku prospěchu věci, nikoliv ku škodě.“
Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych., NÚDZ Klecany u Prahy
  • Žádné komentáře nenalezeny
Přidat komentář
JT Fixed Display