Píšu už několikátý příběh. Mám v hlavě spoustu témat, ale málo času. Takže vždy jen rozpracuju další a další příběh, ale ty předchozí nejsou stále dokončené, takže je nemohu publikovat. O víkendu jsou totiž vždy důležitější věci na práci, takže mi stále nezbývá čas. Začínám z toho být už pěkně otrávená. Mám spoutu rozdělané práce, která není dokončená a cítím stále větší nervozitu. Zavřu oči a vnímám to naštvání. Chce se mi křičet. Rozčiluji se na každého, kdo přijde a znovu a znovu po mně něco chce. A najednou mi to dochází! Vždyť účel těchto příběhů měl být můj posun. Chtěla jsem se ze všeho vypovídat, a tím se srovnat se svojí minulostí. Těšila jsem se, že jakmile popíšu celou svojí cestu, tak se rázem všechno uvolní a já se budu moci zase volně nadechnout. Ale teď už to není pravda. Svazuje mě to. Brzí mě to od života. Neustálé přemýšlení o mé minulosti, mě nutí se stále znovu a znovu zamýšlet nad mojí minulostí a mýma bolestma. Jenže já mezitím začala žít život, o kterém jsem snila. V práci jsem spokojená, partnersví mi také klape. Mám spoutu koníčků a vizí do budoucnosti. Problémy svých rodičů si už nepouštím do hlavy. Respektuji, že je to jejich život a oni jsou za sebe zodpovědní. To oni sami si musí pomoci. Takže kdo mě pořád brzdí? To přeci já sama! Sama jsem se zaklela. Řekla jsem si, že se posunu, až sepíšu svoji dosavadní cestu, ale já se mezitím dávno posunula. A jediné co mne zpomaluje, jsem já sama a moje myšlenky. Takže nyní už jen stačí se odprostit od minulosti. Už ji v sobě nemusím stále řešit, omýlat do kola a přemýšlet v každé situaci, co z minulosti mi to způsobuje. Mohu se prostě uvolnit a žít. Je to jenom na mně, kdy si řeknu: stop! Už žiju. Moje minulost je mojí součástí, ale už se jí nenechám brzdit každý den. Sepisování příběhů mělo v mém životě velkou roli, pomohlo mi to překonat ten začátek. Odrazit se ode dna. Ale teď potřebuji opravdu vstát a jít dál. Zaměřit svojí pozornost na přítomnost s občasným pohledem do budoucnosti. Protože jenom tak, mohu jít skutečně dál. To co potřebuji, je se odprostit od starých myšlenek a věčného nazírání na svoje bolesti a zbavit se tohoto zlozvyku rýpání se ve svých bolestech. Je čas jít. Je čas žít!    
  • Žádné komentáře nenalezeny
Přidat komentář
JT Fixed Display