Bylo nebylo… každý příběh má svůj začátek. Já v postýlce a spousty rodinných hádek, mé útěky z domova, rozvrácená rodina, ale taky přátelé, průměrné studijní výsledky a láska k divadlu, která přetrvává dodnes. Vlastně mám pocit, že jsem svůj život prožila v jedné velké mánii, velká spontánní rozhodnutí, lásky, nová přátelství, poznatky o vědě, vysoká škola, pseudointelektuální večírky, věčně bez peněz, cestování a zase ty lásky a noci, které končily nad ránem. Zodpovědnost byl neznámý pojem až do doby, než jsem se poprvé zhroutila. Moji první ataku v 25 letech se mi podařilo ustát, nastolila jsem si režim, přestala pít, chodit mezi lidi, našla si práci a za půl roku bylo po problémech, vyhrála jsem i bez prášků. O tři roky později jsem už jela bílým kočárem na psychiatrii a pohádka o princezně, kterou odvezli do zlého království může začít. Byla jsem vyvolená udělat svět lepším, promlouvaly ke mně symboly a knihy byly napsány jen pro mě. Citadela se stala mojí biblí a já uvěřila v Boha, ten mi pomohl nejhorší fáze mé nemoci překonat. Dnes je někdy život bez vnějších symbolů nuda, ale rodina, přátelé a můj přítel mi pomáhají tuto nudu překonat. Založila jsem s kamarádkou blog o své nemoci a ten nás přivedl ke sdružení Práh a příběhům. Nová příležitost jak být součástí plnohodnotného života. Happy end?
  • Žádné komentáře nenalezeny
Přidat komentář
JT Fixed Display