Bipolární porucha nemá jen stinné stránky. Sama si cením své nemoci jako určitého daru. A tady je pár fajn věcí.

Tak třeba KREATIVITA: v manické fázi jsme kreativní tak moc, až z nás jde hrůza. Plánujeme, vymýšlíme, kreslíme, píšeme… Jsme tak akční, že nám v hlavě naskakují projekty na léta dopředu.

Máme ENERGII na rozdávání a jsme schopní čehokoliv. Vše je pro nás malinou na dortu, vše je krásnější a růžovější než kdykoliv předtím.

V manické fázi slyšíme neslyšitelné a vidíme neviditelné. Proto EMPATIE přímo tepe naší krví. Rozumíme všemu a všem. Nejen že poradíme komukoliv – ať už chce, nebo ne – s čímkoliv, ale najednou vidíme i svůj ŽIVOT lépe než kdy dřív. Všechno má svůj smysl, ba několik smyslů – a ty dávají dohromady často nádherný nesmysl.

Naše SEBEVĚDOMÍ: i když nám jindy chybí, v případě mánie ho máme za dva. A to se dost často hodí, obzvlášť když na takovou tonáž nejsme zvyklí.

Zdá se nám, že máme skvělý SMYSL PRO HUMOR, strháváme na sebe pozornost a stáváme se vysoce společenskými tvory, přestože jsme třeba v normálu docela sociofobní.

Mánie z nás dělá osobu OTEVŘENOU všemu, jsme schopni se rozdat a nechceme za to nic.

Jediné, co neradi slyšíme, je: „Uklidni se!“ Jinak máme porozumění pro každou výtku či kritiku, proti nimž ale hned vytáhneme nespočet argumentů, jimiž dotyčného víceméně ukamenujeme. V mánii totiž máme nepřekonatelnou SÍLU a ta nás provází na každém kroku.

Lituji každou bytost, která mánii nezažila. Ale pokud mánii, tak prosím pěkně bez následků. Deprese je totiž nejtěžším trestem za krásnou, ale vždy jaksi krátkou manickou fázi. Navíc máme pocit, že si tu depresi ani za mák nezasloužíme. Snažili jsme se přece o jediné: konat DOBRO pro celý svět!

Při té nekonečné depresivní fázi nás živí vzpomínky na mánii. Na dobu, kdy jsme byli VYVOLENÍ. Krásné časy, draze a krutě vykoupené – v nichž si možná často prosebně opakujeme: Kéž ta JÍZDA stála za to…
  • Žádné komentáře nenalezeny
Přidat komentář
JT Fixed Display