Zde si můžete přečíst příběhy lidí, kteří se setkali s duševní nemocí u sebe nebo u svých blízkých. Přiblíží Vám svoje úspěchy i strasti, které jsou reálnější, než filmové příběhy a televizní zprávy, které často líčí duševní nemoc velice zkresleně. Poznáte, o čem ta „duševní nemoc“ vlastně je, jak se s ní dá žít i přes všechny negativní důsledky, které přináší. Často pomůže, když to, co vás mohlo srazit na kolena, přetvoříte v něco pozitivního a smysluplného.
Možná, že po přečtení společně zjistíme, že jsme si v odvaze a chuti překonávat překážky všichni podobnější, než jsme si mysleli.

Příběhy a texty vyjadřují názory konkrétních přispěvatelů. Nemusí být ve shodě s názorem a postoji Práh jižní Morava, které poskytuje tento prostor pro jejich publikování.


Džana

Džana
"Džana? Džana. Mám paranoidní psychózu. Ale žiju tady a teď! Naděje na vyléčení umírá poslední."
Dori

Dori
"Jsem Dori. Mám schizoafektivní psychózu. Jsem blíženec. Vynásob tedy nespočet Dorotek dvěma a máš mě. Těší nás."
Silvie Chrudinová

Silvie Chrudinová
"Jsem vokalistka dvou kapel - ONA a LateXjesuS.
Je mi 23 let."
Markéta Dohnalová

Markéta Dohnalová
"Už 17 let se léčím na psychiatrii a bojuji o svou normalitu.
Letos mi bude 40 let."
c

Kamila
"Jsem hodná, milá, zdvořilá, pracovitá, milující..."
Václac Rolenec

Václac Rolenec
"jsem vystudovaný chemicko potravinářský inženýr, v současné době Peer konzultant ve sdružení Práh."
inna davidova n

Inna Davidová
"Jmenuju se Inna Davidová a je mi 38 let. V tuto chvíli, díky bohu, v remisi. Už několik let."
redakce

Redakce
Bylo by škoda vás ochudit o některé příběhy (jejichž autoři třeba nechtějí psát opakovaně). Najdete je na tomto redakčním profilu.

Píšu už několikátý příběh. Mám v hlavě spoustu témat, ale málo času. Takže vždy jen rozpracuju další a další příběh, ale ty předchozí nejsou stále dokončené, takže je nemohu publikovat. O víkendu jsou totiž vždy důležitější věci na práci, takže mi stále nezbývá čas. Začínám z toho být už pěkně otrávená. Mám spoutu rozdělané práce, která není dokončená a cítím stále větší nervozitu. Zavřu oči a vnímám to naštvání. Chce se mi křičet. Rozčiluji se na každého, kdo přijde a znovu a znovu po mně něco chce. A najednou mi to dochází! Vždyť účel těchto příběhů měl být můj posun. Chtěla jsem se ze všeho vypovídat, a tím se srovnat se svojí minulostí. Těšila jsem se, že jakmile popíšu celou svojí cestu, tak se rázem všechno uvolní a já se budu moci zase volně nadechnout. Ale teď už to není pravda. Svazuje mě to. Brzí mě to od života. Neustálé přemýšlení o mé minulosti, mě nutí se stále znovu a znovu zamýšlet nad mojí minulostí a mýma bolestma. Jenže já mezitím začala žít život, o kterém jsem snila. V práci jsem spokojená, partnersví mi také klape. Mám spoutu koníčků a vizí do budoucnosti. Problémy svých rodičů si už nepouštím do hlavy. Respektuji, že je to jejich život a oni jsou za sebe zodpovědní. To oni sami si musí pomoci. Takže kdo mě pořád brzdí? To přeci já sama! Sama jsem se zaklela. Řekla jsem si, že se posunu, až sepíšu svoji dosavadní cestu, ale já se mezitím dávno posunula. A jediné co mne zpomaluje, jsem já sama a moje myšlenky. Takže nyní už jen stačí se odprostit od minulosti. Už ji v sobě nemusím stále řešit, omýlat do kola a přemýšlet v každé situaci, co z minulosti mi to způsobuje. Mohu se prostě uvolnit a žít. Je to jenom na mně, kdy si řeknu: stop! Už žiju. Moje minulost je mojí součástí, ale už se jí nenechám brzdit každý den. Sepisování příběhů mělo v mém životě velkou roli, pomohlo mi to překonat ten začátek. Odrazit se ode dna. Ale teď potřebuji opravdu vstát a jít dál. Zaměřit svojí pozornost na přítomnost s občasným pohledem do budoucnosti. Protože jenom tak, mohu jít skutečně dál. To co potřebuji, je se odprostit od starých myšlenek a věčného nazírání na svoje bolesti a zbavit se tohoto zlozvyku rýpání se ve svých bolestech. Je čas jít. Je čas žít!    
Komentář (0) Zhlédnutí: 248
Vytvořme si svoji neochvějnou víru a nikdo nás nezboří. Nikdo nad námi nebude mít sílu. Díky tomu, zůstaneme vnitně svobodní v jakékoliv situaci. Nejkouzelnější je, že je zcela na nás čemu budeme věřit. Jaké náboženství zvolíme. Či budeme vyznávat, pro nás nějaké vnitřně silné věty.

Jde totiž vždy o to, jakým způsobem se díváme na náš kadodenní život. Uvedu příklad. Ujede nám ráno autobus a přicházíme pozdě do práce. Můžeme být po cestě do práce ve stresu, přemýšlet, co na to řekne šéf a potom mít zničenou ještě půlku pracovní doby. A nebo na to můžeme nazírat jako na speciální okamžik. Rozhlédnout se kolem a přemýšlet, proč se nám to asi stalo? Možná uvidíme nový obchod, který se otevírá, v pozdějším autobuse potkáme kamaráda, které jsme neviděli několik let, stihneme se po cestě zamilovat, nebo se vyhneme autonehodě. Může nás potkat cokoliv, stačí se jen rozhlédnou a vnímat přítomný okamžik.A stejným způsobem můžeme nazírat na náš život. Proč se mi to stalo? Jak jsem se sem dostal/a? Co mi to má říct? A kam chci směřovat?Je jenom na každém z nás, kam nasměrujeme naši pozornost. Máme na vybranou. Zda budeme vstávat s pocitem, že každý den stojí za nic. A nebo se zaměříme na nějaký bod/cíl, ve který věříme a půjdeme pomalýma krokama k němu.  Když v nic nevěříme, spoléháme se na to, co nám řeknou ostatní. Doufáme, že někdo příjde a dodá nám sílu, energii. Potěší nás. Podpoří nás nějakýma kouzelnýma slovama. Ale co když nikdo dlouho nepřichází? Tak jsme čím dál více smutnější a smutnější. Zkrátka jsme absolutně odkázani na naše okolí. Je to jednoduché. Když někdo příjde, jsme spokojení. Když nikdo nepřijde, jste smutní. Necháváme se ovládat okolím.  Krásné na všem je to, že každý je zodpovědný sám za sebe a v to, v co věří. Může to být: boží prozřetelnost, synchronicita, náhoda, láska, víra v přírodu, víra v lidi, v lásku, víra v to, že teď a tady jsem na správném místě. Každý z nás by si měl stanovit v co věří, tím pádem bude mít moc sám nad sebou. Čemu tedy budeme věřit od dnešního dne?
Komentář (0) Zhlédnutí: 254

Nechci být rodičkou dětí a ani nechci vydělávat miliony, nechci navštívit všechny země a ani znát všechny jazyky. Chci ovšem za něčím ve svém životě jít.

Srdečně vás zveme k navštívení naší nové fb stránky "Peer poradna". Můžete ze psát do zpráv a naši peer konzultanti vám poradí, jak zacházet s (ne)mocnou duší. Psát můžete kdykoli, odpovíme nejpozději do úterý, kdy máme hlavní online prostor pro debatu na téma, které vás tíží. Budeme i rádi, když nám pomůžete stránku zpropagovat, nebo na ni odkážete někoho, komu by mohla pomoci.

 

Odkaz na stránku: https://www.facebook.com/peerporadna/

 

Číst dál: Online peer poradna

Komentář (0) Zhlédnutí: 298
JT Fixed Display