Zde si můžete přečíst příběhy lidí, kteří se setkali s duševní nemocí u sebe nebo u svých blízkých. Přiblíží Vám svoje úspěchy i strasti, které jsou reálnější, než filmové příběhy a televizní zprávy, které často líčí duševní nemoc velice zkresleně. Poznáte, o čem ta „duševní nemoc“ vlastně je, jak se s ní dá žít i přes všechny negativní důsledky, které přináší. Často pomůže, když to, co vás mohlo srazit na kolena, přetvoříte v něco pozitivního a smysluplného.
Možná, že po přečtení společně zjistíme, že jsme si v odvaze a chuti překonávat překážky všichni podobnější, než jsme si mysleli.

Příběhy a texty vyjadřují názory konkrétních přispěvatelů. Nemusí být ve shodě s názorem a postoji Práh jižní Morava, které poskytuje tento prostor pro jejich publikování.


Džana

Džana
"Džana? Džana. Mám paranoidní psychózu. Ale žiju tady a teď! Naděje na vyléčení umírá poslední."
Dori

Dori
"Jsem Dori. Mám schizoafektivní psychózu. Jsem blíženec. Vynásob tedy nespočet Dorotek dvěma a máš mě. Těší nás."
Silvie Chrudinová

Silvie Chrudinová
"Jsem vokalistka dvou kapel - ONA a LateXjesuS.
Je mi 23 let."
Markéta Dohnalová

Markéta Dohnalová
"Už 17 let se léčím na psychiatrii a bojuji o svou normalitu.
Letos mi bude 40 let."
c

Kamila Fišerová
"Jsem hodná, milá, zdvořilá, pracovitá, milující..."
Václac Rolenec

Václac Rolenec
"jsem vystudovaný chemicko potravinářský inženýr, v současné době Peer konzultant ve sdružení Práh."
inna davidova n

Inna Davidová
"Jmenuju se Inna Davidová a je mi 38 let. V tuto chvíli, díky bohu, v remisi. Už několik let."
redakce

Redakce
Bylo by škoda vás ochudit o některé příběhy (jejichž autoři třeba nechtějí psát opakovaně). Najdete je na tomto redakčním profilu.

No čauky, milý čtenáři příběhů,

láká Tě slyšet některé z našich příběhů naživo? Chceš pocítit občasné mrazení procházející velkým sálem Café Práh? Chceš se dojmout nad skutečnými bláznivými kroky reálných osob, které budou stát před Tebou? Chceš pocítit nezaměnitelnou atmosféru v naší společnosti? Napadají Tě otázky, které bys rád namířil na konkrétního pisatele, ale doposud jsi neměl jak se zeptat? Rád bys zjistil, jak se dá žít s nemocí?

Přijď 10. 10. 2017 v 18:00 do Café Práh, jsi vítán Ty i Tví blízcí.

Usínám na stoličce v místnosti, kde právě skončil výslech. Závěr? Jsem celostátně hledaná osoba.

„Váš táta si pro vás už jede, ale chvilku to potrvá. Je vám dobře?“ ptá se policista.

„Výborně,“ odpovídám už docela zemdleně. Jsem strašně vyčerpaná. Mám pocit, že umírám. Mé putování je u konce.

Zažila jsem neskutečné věci, které zanechaly šrámy. Šrámy, kvůli nimž si budu navždy pamatovat svou misi za nepoznaným. Okolní svět mi udával směr přesně tam, kam jsem po celou cestu šla… Bylo to prostě psáno ve hvězdách.

Na Vánoce roku 2015 se do krátce otevřeného skupinového chráněného bydlení Křenová přišli podívat jeho noví obyvatelé pánové Petr a Pavel (jména nejsou pravá). Po více než třiceti letech hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Černovice se jim naskytla nečekaná možnost nalézt domov. Na jaře roku 2016 nastoupili cestu k samostatnějšímu životu, která nepřekvapuje jen je, ale i pracovníky, kteří je na ní doprovázejí. Společně se o tuto jedinečnou zkušenost podělili v následujícím rozhovoru.

Zdravím všechny naše čtenáře. Ráda bych Vás pozvala již tento čtvrtek do Café Práh, kde spolu budeme sdílet spoustu neobyčejných zážitků z našich životů. Moje povídání bude zaměřeno na to, jak jsme prožívala taťkovu nemoc, jaký byl náš život, jaký to na mě mělo dopad a co nám doma fungovalo. Budu velmi ráda, za jakékoliv otázky a sdílení zkušeností.
Komentář (0) Zhlédnutí: 305
JT Fixed Display