O DUŠEVNÍ NEMOCI
Pojem „duševní nemoc“ zahrnuje různorodou skupinu psychických stavů a procesů, které zhoršují fungování člověka v běžném životě. Některé duševní nemoci mohou mít lehčí průběh, a jsou relativně dobře léčitelné, například depresivní reakce na stresovou událost. Jiné výrazněji ovlivňují život člověka a vyžadují dlouhodobou léčbu. Sdružení Práh se zaměřuje na osoby se závažnějším duševním onemocněním. Rozlišujeme dvě velké skupiny takového onemocnění: schizofrenie a afektivní poruchy (poruchy nálady). Tyto závažnější typy duševního onemocnění bývají označovány také jako psychotické onemocnění-psychózy.
DIAGNÓZA AFEKTIVNÍ PORUCHY zahrnuje spektrum onemocnění, které se vyznačují poruchou nálady (deprese, mánie). S tím je spojeno i narušení aktivity nemocného člověka. Neexistuje jednoznačná příčina onemocnění. Jedná se o složitou souhru genetických dispozic, biologických faktorů a vlivů prostředí (psychosociálních vlivů). Onemocnění se může projevit v jakékoliv životní fázi, častěji se vyskytuje v časné dospělosti okolo 25. roku života. Začátek onemocnění bývá často vyvolán stresovou událostí nebo situací. Projevy onemocnění při depresi mohou být: pocity smutku, prázdnoty, viny a bezcennosti, úbytek/ztráta zájmu a potěšení, únava, ztráta energie, snížená schopnost soustředit se a přemýšlet, narušení spánku, změna chuti k jídlu, psychomotorický útlum nebo neklid, myšlenky na smrt. Při mánii se může objevovat v různé míře: euforie, upovídanost, zvýšené sebevědomí, zvýšená aktivita, velikášství, vznětlivost, snížená potřeba spánku, přelétavost myšlenek, psychomotorický neklid, rizikové chování (drogy, promiskuita, nakupování, obchodní investice, hazard za volantem). Člověk s afektivní poruchou obecně hůře snáší emocionální a psychickou zátěž. Onemocnění může mít různý průběh. Často se jedná o střídání různě dlouhých období zhoršení s obdobími normální nálady. Dá se říci, že se mnohdy jedná o celoživotní onemocnění. Významným zástupcem afektivních poruch je bipolární afektivní porucha (dříve označovaná jako maniodepresivita), která se vyznačuje střídáním obou pólů nálady depresivní a manické. V populaci se vyskytuje zhruba kolem jednoho procenta. Celé spektrum afektivních poruch se objevuje v populaci dle různých průzkumů v rozsahu desítek procent (např. 30 % lidí někdy cítí deprese nebo úzkost, která ovlivňuje jejich každodenní činnost). Zajímavý je poměr mezi četností onemocnění u mužů a žen. U bipolární afektivní poruchy je poměr zhruba podobný, deprese se ale výrazně častěji objevuje u žen. Akutní projevy afektivní poruchy jsou zpravidla dobře léčitelné.
DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE označuje spektrum onemocnění, které postihuje přibližně 1 % populace a vyskytuje se poměrně rovnoměrně ve všech zemích. Pravděpodobnost vzniku onemocnění je stejná u mužů i u žen. Jedná se o tzv. multifaktoriální onemocnění, na jeho vzniku se podílejí jednak faktory biologické (např. genetické) a pak také faktory prostředí (psychické a sociální). Faktem ale zůstává, že jednoznačnou příčinu schizofrenie doposud neznáme. Při schizofrenii dochází v mozku ke změně rovnováhy mezi neurotransmitery (dopamin, serotonin), kterou je možné zlepšit pomocí léků tzv. antipsychotik. Ačkoliv se příznaky nemoci mohou objevit v téměř každém věku, většinou se poprvé objevují v pozdním dospívání a během rané dospělosti. Pro odhad pravděpodobnosti vyléčení se v případě schizofrenie užívá tzv. třetinové pravidlo. Zhruba třetina nemocných se může po 1-3 psychotických krizích zcela uzdravit. U druhé třetiny se nemoc občas v epizodách vrací, což má negativní vliv na jejich fungování v běžném životě. A teprve u poslední třetiny nemoc neustupuje ani po delším léčení a výrazně ovlivňuje život člověka. Nemoc člověku zasahuje do jeho vztahů s okolím, do výkonu v zaměstnání nebo ve škole a do celkové životní pohody. Nezasahuje ale intelektovou složku osobnosti. O schizofrenii můžeme uvažovat jako o změněném způsobu zpracovávání podnětů z okolí, které někdy vede k jinému porozumění světu. Může se projevovat např. strachem a úzkostí, nedůvěrou a vztahovačností, sníženou schopností soustředění, problémy s pamětí, oslabením vůle, apatií, nespavostí, rychlými změnami a kolísáním nálad, nesnadným sebeprožíváním, obtížným sebeuvědomováním, pozměněným způsobem vnímání, cítění, myšlení. Mohou to být stavy těžko sdělitelné pro okolí nemocného, i kvůli jeho obávám z reakcí ostatních. Představa, že se jedná o „rozdvojení osobnosti“, kdy jakoby existovaly současně dvě různé osobnosti, je ale zcela mylná.
Vypořádat se s negativními reakcemi okolí a s mýty, které panují kolem duševního onemocnění je pro nemocné a jejich nejbližší těžké. Důsledkem onemocnění je sociální stigma, které snižuje šanci na zotavení se z nemoci a jejich následků.
Sdružení Práh v Brně každoročně pořádá dvě destigmatizační kampaně pro veřejnost, s cílem informovat a upozorňovat na problematiku duševního onemocnění. Jsou to:
Měsíc bláznovství (po celý měsíc duben)
Dny duševního zdraví (první týden v říjnu)
Pro získání dalších informací vám doporučujeme navštívit webové stránky STOPSTIGMA.